Windsurfing – jak začít


Myslím si, že trochu záleží na tom, jestli se chcete na začátku hned trápit a nebo jít postupnými krůčky. Tak například můj brácha Tom začínal hezky postupně. Jako malý u dědy na chalupě našel na půdě velké windsurfingové prkno (Windglider) s káčou uprostřed. Mamka mu tenkrát na šicím stroji přešila velkou plachtu na menší (trojúhelník) a šel se učit na rybník Dehtář.


Pro začátek stačilo získat cit pro tyhle věci: Odkud fouká vítr, jakým způsobem vytahovat plachtu, jak držet plachtu, postoj, jízda po / proti větru. Otáčení můžete odložit na jindy, vždycky se dá skočit do vody a přetočit prkno ve vodě. I s 3m dlouhým prknem se dá otočit, ale tenkrát to byl způsob, který se na dnešních moderních prknech nevyužívá.

Po naučení základů brácha koupil starší, ale menší prkno s poutky (Klepper) 80l a větší, doma šitou plachtu 4.6m2. To mu bylo kolem 12 let. Tato kombinace už mu umožnila jet ve zkluzu. V této době se učil otáčet, jízdu v trapézu (aby nemusel plachtu tolik držet rukama) a nástup do poutek. Navíc prkno už bylo celkem vratké na to, aby plachtu z vody tahal a tak se musel naučit vodní a plážový start.

A protože starší technologie vyžaduje větší trpělivost a učení trvá dýl, rozhodlo se, že se koupí tentokrát nové freeridové prkno Mistral Flow 105l a plachta North Sails 7.0. To bráchovi bylo 17 let a s tímto vybavením už získával rychlost a učil se rychlejší typ otáčení, halzu (jibe). Na vodě se svými šedesáti kilogramy jezdil ve skluzu téměř v každém větru a na Dehtáři získal přezdívku hajzlpapír.

Vzhledem k tomu, že jezdil jen na českých rybnících, kde je málo větrných dnů, to co jsem popsal ve čtyřech odstavcích mu trvalo přibližně 7 let.

A JAK TO TROCHU ZKRÁTIT?

Tak to byl můj případ. Na dovolené v Chorvatsku jsem si od Toma půjčil vybavení a šel se učit. Ze začátku jsem se na pro mě vratké prkno vůbec nemohl postavit, natož vytáhnout plachtu z vody. Teorii jsem věděl a byla to jen otázka trpělivosti a získání stability a citu. Navíc jsem měl někoho, kdo mi všechno vysvětlil, takže i když pro mě brácha častokrát plaval, když jsem se nemohl vrátit, do 3 dnů neustálého padání jsem jezdil tam a zpět.

Po návratu jsem koupil ojetý freeridový Fanatic 130l a zdědil potrhanou, ale zalepenou:-) plachtu North Sails 4.4. Další krok bylo pořízení větší plachty a učení se jízdě v trapézu a nástupu do poutek. Jakmile se poprvé svezete ve skluzu, už vás windsurfing nepustí. Vodní starty přijdou tak nějak samy.

Takže pro většinu chlapů, kteří mají cca 80 kg se dá doporučit ojeté, ale ne moc staré (technologie hodně pokročila) prkno kolem 130l (cca 160 – 200l pokud se nechcete trápit, ale asi ho pak dál nevyužijete), plachtu 4.5m2 a pokud nemáte nikoho, kdo by vás učil, bude nejlepší odjet k moři, kde je větší jistota větru a zaplatit si instruktora, který se vám bude individuálně a intenzivně věnovat. Navíc v plavkách máte větší cit, než v neoprenu. Můžete si to tam samozřejmě i půjčit a až pak si koupit vlastní vybavení podle toho, na čem jste se na kurzu cítili nejlépe.

Ženám bych doporučil pro úplný začátek půjčit si pořádný stůl a ještě menší plachtu, protože kromě snb / kite / wake / skate – boardistek, které mají stabilitu, je pro většinu žen základ se naučit odkud fouká vítr a jak vytáhnout a držet plachtu a k tomu je potřeba prkno, které vám to dovolí bez toho, abyste se na něj celý den snažili vylézt.

Pro další zlepšování bych doporučil místa s rovnější nebo mělkou vodou. Například Řecko – Prasonisi, Egypt – Dahab, Karibik – Bonaire, Německo – Rujána nebo Rakousko – Zicksee (tam je někdy až moc mělko), pro pokročilejší Karpathos – Chicken Bay, Rakousko – Neusiedl. A nebo prostě drtit na českých rybnících:).

Napsat komentář